Byla to doba útisku, potupa celého národa, bohužel doprovázená mnohými životy obětovanými na oltář trpícího národa.

 

Je nejvyšší čas hodnotit řádnou omluvou přítomné vykročení do volnější budoucnosti. Ať se neklamou katové minulých desetiletí, že se dá odpustit krutost bez solidního pokání. Zatím scházejí ona gesta která by mohla naznačit jakési prominutí minulých vin. Škoda že náš hlas už zní z velké dálky celých 60 let, je pokálen tisícerým neštěstím. Proto mnoho těch kdo pronásledovali naše bratry a sestry se mýlně domnívají, že už není co řešit. Byla to doba likvidace všech svobod ve školách, úřadech, v podnicích a zvláště v našich rodinách bylo nastoleno nesnesitelně dusné prostředí.

 

Je dost trosek kolem nás které vyzývají k rázné odpovědi. Minulý zpupný režim považoval za ohrožení již jen odchylku od povoleného myšlení.

 

I toto naše zastavení nemá jiného poslání než posílit dobrou vůli každého bratra i sestry kteří rázně odmítají nové hrozící, plíživé přebírání minulých metod. Nestačí ani jednotlivcům, ani celému národu pokračování v oné nenávisti která nechává ve třech pokoleních trpkost a zklamání. Proto i naše setkání 9. a 10. prosince má být gestem nebo připomínkou návratu ideálu slušného člověka. I připomenutý básník Šavrda je dost výmluvným zklamaným následovníkem minulých idejí.

 

Je potřeba a to naléhavě uvést ve školách na všech stupních předmět dějinně důležitý, zvláště o období 50 až 90 let dvacátého století. Snaha předávat dál nenávist i na katy minulých desetiletí nic neřeší. Je třeba umenšovat zlo kolem nás pravdivým životem těch kdo jsou hlasateli vůdčích myšlenek. Jinak se nedopracuje nikdo z nás k radostnějším zítřkům.