Vězeň svědomí Jaromír Šavrda

Kdyby Jaromír Šavrda nemiloval literaturu a svobodu slova natolik, že začal opisovat knihy, mohl možná ještě žít. V květnu 2008 si však ostravská veřejnost připomněla dvacáté výročí úmrtí muže, který se v Ostravě jako jeden z mála vzepřel rudému režimu a zaplatil za to životem.


Cena za opisování knih? Šest psacích strojů a jeden lidský život

Kdyby Jaromír Šavrda nemiloval literaturu a svobodu slova natolik, že začal opisovat knihy, mohl možná ještě žít. V květnu 2008 si však ostravská veřejnost připomněla dvacáté výročí úmrtí muže, který se v Ostravě jako jeden z mála vzepřel rudému režimu a zaplatil za to životem.
 
 
Spisovatel, signatář Charty 77 a vězeň svědomí Jaromír Šavrda„Jeho případ nemá v bývalém Československu měřítko,“ myslí si o pronásledování Jaromíra Šavrdy jeho přítel a provozovatel samizdatové knihovny Libri prohibiti Jiří Gruntorád.
 
Šavrdův případ je výjimečný zejména tím, že Ostravsko na rozdíl od Brna a především Prahy nemělo mnoho odpůrců režimu. Alespoň ne těch hlasitých.
 
„Paní Šavrdová, z Ostravy nikdy Prahu neuděláte,“ vzpomíná dodnes vdova Dolores Šavrdová na slova příslušníků ostravské Státní bezpečnosti při nespočetných výsleších a domovních prohlídkách.
 
 
Poprvé byl  spisovatel Jaromír Šavrda zavřen na dva a půl roku v roce 1979. V rozsudku se mu vyčítá, že opsal nejméně čtrnáct knih.
 
 Mezi nimi například Úsměvy Jana Masaryka. Kacířské eseje o filozofii dějin Jana Patočky, Solženicynovo souostroví Gulag, nebo dokonce Švandrlíkovy Černé barony a povídky Šimka a Grossmana.
 
V té době byl kvůli  stavu svých ledvin už v plném invalidním důchodu. Když si svůj trest v roce 1981 odpykal, podepsal Chartu 77 a za osmnáct měsíců šel do vězení znovu. V roce 1983 je odsouzen na pětadvacet měsíců. Přitom mnoho opsaných knih už StB v bytě Šavrdových v paneláku v ostravském Zábřehu nenašla. Za jedno z protisocialistictických děl označila tehdejší justice i poému Alexandra Tvardovského  Ťorkin na onom světě. Obhajoba, že Tvardovského poéma tehdy byla běžně dostupná v knihovnách včetně té ostravské, nepomohla. Jako recidivista byl Jaromír Šavrda odsouzen do druhé nápravné skupiny.
 
„Jaromírův zdravotní stav byl velice vážný, ubral osmnáct kilogramů a těžce se pohyboval,“ popisuje Dolores Šavrdová druhé věznění svého muže.  Marné byly dopisy tehdejšímu prezidentu Gustávu Husákovi, které mu kromě zástupců československé opozice posílali i mnozí evropští spisovatelé. Všichni upozorňovali na podlomené zdraví muže, který se provinil opisováním knih na stroji. Mimochodem, psacích strojů zabavila StB rodině při domovních prohlídkách celkem šest. Nikdo jim žádné nikdy nevrátil.
Z pobytu ve věznici v Ostrově nad Ohří později vzniká Šavrdova kniha Přechodné adresy.
 
Jako vězeň s číslem 1260 podává svědectví o otřesném stavu komunistického vězeňství normalizačního Československa. Ven se dostává už jako hodně nemocný muž. „Stal se z něj fyzicky chátrající člověk, ale duševně byl plný elánu. Cítil blížící se změny a to ho naplňovalo optimismem,“ vzpomíná na svého přítele Tomáš Hradílek z Lipníka nad Bečvou, bývalý mluvčí Charty 77 a polistopadový ministr vnitra české vlády.
Koncem osmdesátých let se z bytu manželů Šavrdových stává centrum opozičního hnutí na Ostravsku. Jak se ukáže po pádu režimu, byt je prošpikován odposlechy a někteří z návštěvníků jsou agenty státní bezpečnosti.
 
Jaromír Šavrda se převratu nedožije. Druhého května 1988 umírá. Jen dva týdny poté, co ve vězeňské nemocnici v Hradci Králové zemře mnohem známější disident Pavel Wonka. „Tyto případy mají mnoho společného. Možná, že  kvůli těmto dvěma zbytečným úmrtím se lidé začali mnohem více zajímat o to, co se kolem nich vlastně děje,“ myslí si jihomoravský policejní ředitel Bedřich Koutný. I on patřil mezi návštěvníky bytu Šavrdových, spolu zakládali Společnost přátel USA. „Stýkali jsme se velmi intenzivně, vím jak o tehdy chodilo. Praha byla úplně jiná, lidé v menších městech byli mnohem více drceni,“ vzpomíná Koutný.
 
Když do Ostravy pár dnů po svém zvolení v roce 1990 přijel prezident Václav Havel, jeho první kroky vedly právě na Šavrdův hrob. V roce 1993  jmenovali ostravští zastupitelé Jaromíra Šavrdu čestným občanem města. V roce 1998 mu byl propůjčen řád T.G.M. in memoriam. V Ostravě je po něm rovněž pojmenována ulice.
 
„Je obdivuhodné, jakou musel mít v tomto prostředí sílu. Vždyť v severomoravském kraji bylo obrovské množství tajné policie. Byli doslova na každém kroku,“ prohlásil o Šavrdově činnosti římskokatolický kněz Adam Rucki, když na jeho počest sloužil 8. května 2008 v kostele v ostravské Hrabové mši.
 
Jan Král
Autor je novinář a signatář Charty 77

Novinky

02.06.2016
Voices of Freedom - diskusní scéna PANTu a Moderních dějin na Colours of Ostrava 15. - 17. 7. 2016.
24.05.2016
Soutěžte o knihu Vojtěcha Vlčka Ostrava za ostnatými dráty. Soutěžní otázku najdete zde.
Archiv novinek >>